Galerie Františka Šorma

KAPLIČKY

Kaple ve Třebihošti

V roce 1754 je uváděna kaple dřevěná. Zvonek, který byl za druhé světové války (7.4.1943) zrekvírován nesl nápis: FRANCISCUS ANTONIUS FRANK ME FUDIT – PRAGAE 1752. Na místě dřevěné kapličky byla v roce 1822 nákladem obce a obyvatel Třebihoště postavena zděná kaple se stropem klenutým valenou klenbou. Proto je kaple také do dneška v majetku obce, a ne církve. Původní plány byly vyhotoveny podle kaple v Miletínských lázních, byly však drahé a proto se stavělo podle plánů levnějších.

V roce 1821 začali třebihošťští svážet „forotu“ na stavbu nové kaple. Byla vyměřena na rovině, asi 100 kroků od současné kaple proti statku čp. 15. Při kopání základů v roce 1822 nepřišli na dostatečně únosné podloží, proto byla kaple vyměřena na místě kde dnes stojí. Dokončená kaple byla v tom samém roce v neděli před adventem vysvěcena. V roce 1823 bylo okolo kaple zasazeno 6 lip, 2 byly později odstraněny. Od pradávna až do roku 1823 tekl potok od čp. 15 rovně po pravé straně domků čp. 68, čp. 13 a čp. 12 až k Farskému čp. 86. V roce 1823 přišla velká jarní bouře a silný příval vody od Zvičiny se valící potok nepobral. Vylil se z břehů v tom místě, kde kopaný základ pro kapli byl zaházený. Voda do něho vstoupila a celý základ vytrhala a velkou hloubku v příkopu podle cesty prohloubila, takže od té doby teče potok touto novou cestou až k soutoku u čp. 86. Potok se do starého koryta nedostal a místo mezi starým a novým korytem se třemi domky se od té doby nazývá „na ostrově“.

Nový oltář do kaple byl pořízen v roce 1869 přičiněním Jana Janečka čp. 32 (nar. 25.4.1792), Josefa Rejle čp. 63 (nar. 18.2.1803) a výnosem sbírky. Oltář zhotovil řezbář Blažek z Kocléřova.

Roku 1900 a 1901 byla kaple rozšířena o celou loď a předsíňku. Stavbu projektoval pražský architekt Antonín Cechner, přístavbu provedl Karel Šťastný, stavitel z Hořic za cenu přes 6.000 K. Slavnostní vysvěcení vikářem Haklem z Hořic se odbývalo spolu se slavnostní mší 29. září 1901, první neděli po svátku sv. Václava, kdy je dodnes slaveno posvícení. Na vymalování nové přístavby kaple daroval 800 K František Jákl z čp. 35 (nar. 16.11.1827), tkadlec plátna a kanafasu. Lavice do kaple daroval krejčí a bývalý kostelník Jan Jákl z čp. 34 (nar. 8.9.1825).

V roce 1910 byly postaveny v kapli varhany firmou Josef Rejna a Josef Černý na Královských Vinohradech v Praze. Rozpočet na dodání třírejstříkových nových varhan byl 800 K, 200 K bylo uhrazeno při podpisu smlouvy 26. května 1910, zbytek 600 K po dodání a instalaci. Varhany daroval Jan Vojtěch (nar. 15.6.1838) rolník na odpočinku, před tím majitel čp. 15, čp. 38 a čp. 68. Po dokončení varhan pozvali montéři Jana Vojtěcha, aby si šel darované varhany poslechnout. Podle pamětních zápisů si dal zahrát oblíbenou písničku „Na tý louce zelený“.

Nový zvonek na kapli byl pořízen péčí Josefa Háka (nar. 20.9.1890) ze Třebihoště čp. 5. Váží 30 kg a byl odlit zvonařem Rudolfem Manouškem ve Zbraslavi na návrh akademické sochařky Květy Manouškové. Vysvěcen byl 3. října 1971.

Dne 18. září 1992 byla kaple vykradena. Zloději odnesli dřevořezbu Panny Marie s Jezulátkem z oláře, dvanáct Apoštolů vyřezaných z jednoho kusu lipového dřeva, 6 andělíčků a 6 svícnů. 28. února 1996 byla kaple vykradena podruhé a 27. července 1998 byla vykradena potřetí, kaple přišla o dřevěnou sošku Nanebevzetí Panny Marie, okřídlenou sošku hlavy andílka a dva krucifixy.

Zvičinský kostelík

Původní dřevěný zvičinský kostelíček byl zasvěcen mistru Janu Husovi. V roce 1706 nechal majitel poličanského panství hrabě Ferdinand Kotulínský svým nákladem postavit nový, ranně barokní kostelík. Letopočet 1706 je dodnes patrný na podezdívce kostelíku na straně směrem k Brusnici a Mostku. Kostel je obdélníkového tvaru s věží na západě a je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému.

Nový kostelík stavebně dokončený v roce 1711 byl asi v roce 1740 vybaven oltářem z pískovce, uměleckou prací sochaře Františka Pacáka (1680 – 1757) spolupracovníka Matyáše Brauna. Pod postavou Boha Otce a ukřižovaného Krista je v popředí postava klečícího Jana Nepomuckého a po stranách jsou sochy Jana Křtitele a Jana Evangelisty. V době kolem roku 1760 byly po stranách na stěnách umístěny dřevěné konsoly se sochami svatých Janů: sv. Jana Papeže, sv. Jana Kapistrána, sv. Jana z Boha, sv. Ivana, sv. Jana Zlatoústého a sv. Jana Almužníka. Tyto nádherné plastiky jsou bohužel dnes někam (?) odstraněny a nahrazeny něčím novodobým keramickým.

Nový majitel poličanského panství František Xaver Czeczinkar, rytíř z Birnitz, dal do kostela pamětní knihu jak lze soudit z prvního zápisu, když Zvičinu navštívil se svou rodinou 2. září 1825. Do této pamětní knihy se návštěvníci zapisovali po více než tři čtvrtiny století.

5. července 1873 za hrozného povětří o osmé hodině večerní uhodil blesk do věže zvičinského kostelíu a zapálil ji. Neštěstí bylo dovršeno, když se hořící věž zřítila na střechu kostela a ta se rovněž vznítila. Po celý rok trčely trosky kostelíku k obloze, pak byl provizorně opraven a opatřen nouzovou střechou. Až roku 1877 byla postavena nová věž a 19. září byla oprava skončena a oslavena bohoslužbou.

Borufkova kaple

Asi v roce 1820 prodali někteří třebihošťší hospodáři zvičinskému rychtaři Franzi Scharm padesát jiter pozemků. Ten pozemky rozdělil a prodal, Němci si je nechali překatastrovat a vzniklo tam 6 nových chalup, osada nazývána Zadní Zvičina (Krooastoodt). V chalupě čp. 61, té nejbližší k Třebihošti se usadil rod Borufků, který pocházel z Úhlejova.

Poblíž chalupy byla roku 1833 nákladem Ignáce Borufky postavena malá kaplička. V roce 1990 byla kaplička v rámci česko – německé spolupráce opravena.