Galerie Dolní Dehtov

SMÍRČÍ KŘÍŽE

Perenská cesta

Smírčí kříže v katastru obcí Třebihošť a Horní Dehtov jsou ve vzdálenosti od 20 do 300 m od tzv. císařské cesty, která byla postavena asi za sedmileté války s Pruskem v letech 1756 až 1763 a táhla se po návrší od Kuksu přes Hřibojedy, Libotov, Zálesí, čertovy hrady a zátluckými lesy k dehtovskému Záhorčí a spojila se v Horním Dehtově s cestou Brusnickou. Na Pernejch je cesta pojmenována podle Valdštejnova stavitele Giovanni Pieroniho, cesta znovu odbočuje ke zvičinským stráním. Spojovala tamní bojiště a bojiště na Zálesí, odkud císař Josef II. nechal střílet na nepřátele za Labem. Na severních stráních jsou dosud znatelné zákopy, kde byla umístěna děla. Místní název „Na patriích“ pochází z původního „Na bateriích“.

Giovanni Battista Pieroni da Gagliano

(1586 - 1654) pocházející z Toskánska, rodák ze San Miniata u Florencie, žák B. Ammanatiho přišel do čech přes Vídeň, popřípadě přes Rakousko. Jeho činnost je doložena v Praze již roku 1622. Kdy a v jakých souvislostech se objevil na Moravě není zatím známo. Poměrně nejpřesnější jsou informace o Pieroniho opevòovacích pracích na brněnském Špilberku v letech 1640 a 1648 a v Uherském Hradišti od roku 1644, při nichž projevil především své technické schopnosti. Pro přechodné údobí druhé čtvrti 17. století je nejvýznamnější jeho souběžná činnost v brtnickém zámku a sousedním paulánském klášteře od roku 1627 u Jihlavy. V zámku se architektův podíl omezil patrně jen na adaptaci některých prostor. V klášteře na předhradí navrhl novostavbu konventu a podstatnou úpravu někdejšího luteránského kostela sv. Matouše, u něhož byl klášter založen. Pieroni je prvním projektantem, byť cizího původu, který otevřel nečetné a převážně nahodilé vztahy mezi architekturou Itálie a čech. Také u Pieroniho je nesnadné přesněji zjistit slohové východisko jeho tvorby, a to nejen pro nedostatek autorsky zaručených prací, ale asi i pro značnou diferenciaci projevu. Patrně byl žákem některého z římských mistrů, který měl zase blízko k Vignolovi a Michalangelovi. Tento římský vliv byl však snad utlumen a modifikován některou ze severoitalských oblastí (asi Janovskou), přičenž nelze vyloučit ani podíl rakouského prostředí, v kterém se jakožto císařský a fortifikační inženýr často objevoval.

V roce 1624 císařský vojenský inženýr a specialista na pevnostní stavby Giovanni Pieroni přibyl mezi Valdštejnovy architekty. V Praze na Malé Straně byla Valdštejnem v roce 1623 zahájena stavba monumentálního paláce a za autora projektu bývá označován Andrea Spezza, na jeho dalších variantách se podíleli i Giovanni Battista Pieroni a Niccolo Sebregondi. V roce 1627 si uznání vysloužil Pieroni, protože se blížila k dokončení salla terena v zahradě budovaného paláce, stavěná podle jeho projektu. Od roku 1630 působil v Jičíně, mezi vedoucí architekty patřil opět Niccolo Sebregondi, kontrolními úkoly a mimořádnou projekcí pověřoval Valdštejn Giovanni Pieroniho, který měl vévodovu plnou důvěru a byl jeho technickým a uměleckým poradcem. řešení jičínského kostela sv. Jakuba Většího, jehož stavba byla zahájena v roce 1627, je shodná se stavbou pražské lodžie Valdštejnského paláce a ukazuje na jednoho a téhož architekta italského poklasického školení, Giovanni Pieroniho. Kostel byl v roce 1630 vyveden do výše druhého lešení, roku 1634 byla stavba přerušena.

Za tyto služby udělil Valdštejn v léno Velehrádek spolu s červenými Poličany Giovannimu Pieroni. Dne 10. února 1629 učinil jako cizozemec manský slib v Jičíně, 30. března 1630 slib domácí a již 30. dubna 1630 dostává manský list a oba statky Velehrádek s Červenými Poličany se dvěma dvory s poli, lukami a vesnice Lanžov, Dehtov Dolení, Zábřezí, Doubravice a Trotina. V roce 1654 žádal krále Ferdinanda III. o propuštění Velehrádku a červených Poličan z manství, ale zemřel ještě před obdržením propouštěcího listu.

V roce 1656 získali statky Velehrádek a červené Poličany František a Václav Pieroni da Gagliano, synové Giovanni Pieroniho. Žádosti o propuštění statků z manství Ferdinand III. vyhověl a dne 26. dubna 1656 je jako svobodné dědictví pozůstavil. Synové museli statky pro dluhy prodat v dubnu 1657 Kryštofu Ferdinandu Kotulínskému z Kotulína a Křížkovic.

0194 Horní Dehtov (Dokoupil 29)

Řecký kříž z pískovce, má hrany obroušeny erozí a uprostřed ramen je letopočet A 1781. Rozměry: 71 x 92 x 14 cm. V místě přišla o život pádem z vozu (také je uváděno pádem ze stromu) v roce 1781 Anna Jáklová. Kříž stojí v katastru obce Horní Dehtov asi 35 metrů vpravo od silnice do Bílé Třemešné, v zahradě domu čp. 8.

N 50° 25´ 39´´
E 15° 43´ 58´´

0294 Třebihošť (Dokoupil 30)

Kamenný kříž zajímavý silným zúženim všech ramen s motivem šikmo položeného hrotu kopí či dýky. Již před rokem 1895 vyvrácený kříž ležel v lesním porostu u tzv. císařské cesty. Dnes je zasazen asi 25 metrů od cesty (žlutá turistická trasa) na Zvičinu. Rozměry: 116 x 58 x 25 cm. Kronikář Josef Petera (nar. 1810) o kříži zapsal: „Ve vrchnostenském lese na Pernejch, téměř uprostřed před Perenskou cestou jest kříž a na něm vytesán jakýsi vražedný nástroj, dýka neb nůž. Můj otec vypravoval co bývalý hajný, že se zde vražda stala, kdo a od koho se stala neuměl povědět, padá tato událost do většího stáří“.

N 50° 26´31´´
E 15° 43´ 08´´

Třebihošť (Dokoupil 31)

Pískovcový kříž je podobný předešlému, ozdoben znakem sekery, kříže a ratolesti či větvičky. Rozměry: 95 x 62 x 20 cm. Ja zasazen jako památník na místě, kde při kácení stromů přišel o život rolník z Třebihoště. Stojí asi 250 metrů severovýchodně od předešlého kříže, v roce 1895 byl rovněž vyvrácený. Dnes je opět zasazen na hranici katastru mezi obcemi Třebihošť a Horní Dehtov, které jsou vyznačeny mezníky s vysekaným K 1798 a P 1825.

N 50° 26´ 37´´
E 15° 44´ 36´´

0185 Třebihošť (Dokoupil 32)

Pískovcový kříž tvaru trojlístku. Je na něm vysekán nápis:1720 / WILIM MIKSS / SPAD Z HRVSKI / VSIN / L PA / VIN / TV Poslední čtyři řádky na noze jsou málo čitelné. Rozměry: 81 x 78 x 22 cm. Kříž stojí v rohu lesa u Šormovy louky na Pernejch.

Kronikář Josef Petera (nar. 1810) o kříži zapsal: „Na palouku při živnosti druhdy čd. 48 nyní na 3 díly rozdělené čd. 48, čd. 102 a část bez čísla - nachází se na Pernejch nad hlubokou roklí kříž a na něm nápis: Wilím Mikš spad z hrušky, usnul L. Panie tu. Roku 1720 skutečně rodina Mikšů byla majitelem živnosti čd. 48, avšak žádný z nich neužíval křtícího jména zde na kříži užívaného, pročež zde zemřelý nebyl majitelem té živnosti, nepochybně syn z této živnosti, což by Lanžovská kronika dokázala“. V idexu k lanžovské knize zemřelých je zápis o úmrtí : Jméno zemřelého: Mikš Vilím, úmrtí 19. září 1720, k nalezení v matrice B na stránce 365, osada Třebihošť.

N 50° 26´ 36´´
E 15° 42´ 51´´

Řečice (Dokoupil neuvádí)

Pískovcový křížový kámen bez nápisu a letopočtu. Křížový kámen stojí asi 300 metrů jihovýchodně od první zatáčky v lese silnice od Horního Dehtova do Dvora Králové, vpravo 25 metrů od lesní pěšiny. Podle vyprávění byl vytesán roce 1873 kameníkem Josefem Smittem, který tou cestou chodil z Doubravice za prací do skal v okolí lesního hotelu Poklad nad Bílou Třemešnou.

N 50° 25´ 12´´
E 15° 44´ 35´´